1 Výroční schůze Čejkovice 15. -16. 11. 2014

    Dlouho očekávaná a zároveň poslední akce roku 2014, výroční schůze se závěrečným hodnocením a pomyslným ukončením proběhlé cyklistické sezóny týmu Fajn Bajk, se odehrála v prostorách Vinařství Novotný v Čejkovicích, resp. v penzionu majitele jména téhož. Předem avizovaný rozsáhlý a zásadní program schůze, čítající bodů 14 a následný volný program sliboval víkend plný radosti, hlubokých úvah, hodnocení, veselých vzpomínek a reálných i méně reálných plánů do budoucna.

Sobota

    S přesností nám téměř vlastní jsme se všichni setkali na místě samotném, svých tentokrát několik málo zavazadel, urychleně přestěhovali do připravených pokojíků a úvodní část víkendu, poznávací vyjížďka do Strážnice, mohla proběhnout. Prvním osvěžujícím zážitkem byl pro některé z nás již samotný přesun automobily. Zatímco Janík s Božíkem si svou cestu vychutnávali o samotě v jednom voze v duchu pánské jízdy, řešíce důležité globální problémy lidstva, Pájík zažil menší turbulenci emocí, jelikož při svém typickém smyslu pro gentlemanství nabídl místo ve svém automobilu všem členkám týmu, což od něj bylo sice krásné, avšak poněkud neuvážené gesto, které jej stálo nejméně půlhodinu jízdy, při které musel sledovat nejen trasu a složitou dopravní situaci na moravských silnicích, ale zároveň vstřebávat hlasité vzpomínky děvčat na dobu dávno minulou a první roky manželství, porody dětí se všemi detaily a další typicky ženské prožitky náležitě podbarvené. Že měl tento rozhovor jistou váhu a nemalý účinek, to vzápětí potvrdil Pájík, a to nejen tím, že místo ke Strážnici odbočil do objektu bývalých hodonínských kasáren a málem zaparkoval ve fabrice na nábytek, ale i tím, že po vystoupení z auta u strážnického skanzenu, chlapcům, s trochou hysterie a zároveň úlevy v hlase, sdělil: „Klucíí, já to měl dobrý, já celou cestu rodil!“  Následná prohlídka skanzenu se bohužel poněkud urychlila a konala jen přes plot dané lokality, neboť při plánování akce jsme jaksi pozapomněli na kalendář a skutečnost, že veškeré kulturní a historické objekty se koncem října uzavírají. Naštěstí pro nás, co většinou neuzavírají nikdy, to jsou restaurace různých cenových kategorií, takže další bod programu, oběd, již mohl být naplněn a po dlouhém přemítání a probírání jídelního lístku si všichni, k nelíčenému údivu místní praxí ostřílené číšnice, vybrali vepřové výpečky se zelím. 

    Spokojeni z nasycení jsme se přesunuli do Petrova - Plžů, památky UNESCO a prohlédli tamní vinné sklípky, bohužel z důvodu časových jen zvenčí.

    Následné zvonění zvonů nás přinutilo k pomalému návratu, jen nám trochu vrtalo hlavou, co že to v těchto končinách mají za zvyk, že zvony zvoní v půl třetí po poledni. Úvahy a rozbory nás vesměs ateistů, že je to asi odpolední požehnání nebo oznámení pohřbu, rozvinuly poměrně plodnou diskusi, ovšem jen do té doby, než opět zasáhl Pájík, znalý světa a jeho typicky suché konstatování: „Ale to nejsou zvony, to jsou šraňky!, a průjezd žluté lokálky rychlostí 60 kilometrů v hodině kousek od nás jeho slova potvrdil a všechny nás malinko odboural.

    Návrat do Čejkovic se udál bez problémů, pokud pomineme, že Pájík změnil obsazení svého automobilu, doufaje, že to bude pro jeho centrální nervový systém jistější a místo k Čejkovicím, se za neustálé podpory a souhlasu Haníka a Janíka, kteří již tuto trasu údajně poznávali, minul odbočku a ujížděl směr Slavkov u Brna. Nicméně záludnosti takového rozsahu nás nemohou rozhodit a tak, nelitujíce zbytečně najetých kilometrů, jsme vozy otočili a jeli zpět, tentokrát již směrem správným.

    Penzion nás očekával a s ním i připravená degustace vín. Majitel - pan Novotný připravil 12 druhů vín ze své produkce a nám se při pohledu na menší vyrovnanou armádu připravených lahví, lehce a s předstihem zatočila hlava a asi nejednomu z nás v mysli vytanula otázka, proboha, jak po konzumaci tolika vzorků, budeme ještě schopni diskutovat zcela vážně o příští cyklistické sezóně a hodnotit sezónu právě končící. Po chvíli ještě k těmto obavám přibylo lehké zděšení, když jako startovací drink a prý pro zahřátí nabídl domácí pán pohárky pravé moravské slivovice, která může být pro některé konzumenty, i při nejlepší vůli a odhodlání, nápojem vražedným.  Obavy byly, jak se posléze ukázalo, zcela zbytečné, i když teplo nám skutečně začalo být.  

    Pravdou je, že první vzorky vína a naše nejedna zkušenost v minulosti v nás vzbudily sebevědomý pocit, že nějaká degustace bude brnkačka a nemůže nikoho zdecimovat. Přes jednotlivé vzorky suchých, polosuchých, bílých i červených vín, jsme se za nemalé podpory a doplňků stravy typické pro jižní Moravu, teplých škvarků, výborné škvarkové pomazánky, slaniny a jiných kalorických výbušnin, dopracovali až k vzorkům mladého vína a do výrobny vinařovy v přízemí penzionu a k sebevědomým pocitům absolutních znalců vína a cechu vinařského. Jen závěrečné zdolávání schodů zpět do “degustovny“ v prvním patře nám připadalo jako náročný sportovní výstup a úsilí vynaložené na udržení rovnováhy a inteligentního výrazu ve tvářích, bylo mnohdy blížící se testu zdatnosti mladých junáků a hereckého výkonu národních umělců.  Ale i přes tento menší hendikep, byl večer zdařilý a nenapodobitelný. Překvapením se pro všechny stalo zjištění, že uplynula doba podstatně delší, než jakou jsme předpokládali a že se blíží 23. hodina.  Pozdní hodina, stejně jako větší či menší únava zúčastněných, již dávaly tušit, že plánovaná schůze o mnoha bodech a s programem důležitým pro tým a jeho další kroky, se zřejmě tentokrát neuskuteční. Anebo proběhne, ale její kvality a význam budou posunuty nesprávným směrem. Jednomyslně bylo tedy rozhodnuto a z posledních sil některých účastníků odsouhlaseno, že je nutné stanovit termín nový a tentokrát trvat důsledně na jeho zvládnutí a dodržení. S tímto závěrem jsme se postupně odebrali uložit k spánku, s vědomím, že nám sice krví koluje Ryzlink rýnský, Rulandské šedé, Hibernal a další zkapalněné plody moravských vinic, ale že jsme kreativní a schopni jakékoliv nástrahy zvládat s chladnokrevností pokerových hráčů.

Neděle

    Vstávali jsme za zvuků kokrhání kohoutů z okolních dvorků čejkovických, kterým slabší povahy slibovaly smrt zdlouhavou a ukrutnou a zvonění zvonů místního římskokatolického kostela zvoucích k modlitbám okolní hříšníky, ale s radostným zjištěním, že jsme naštěstí živí, zdraví a naše těla zvládla nečekaně profesionálně nápor účinku vinné révy a co víc, bez úhony na těle i duši. 

    Program schůze byl po snídani a při kávě lehce rozebrán, přehodnocen, byl stanoven nový termín výroční schůze a lokalita byla vybrána s větší obezřetností, tedy mimo civilizaci, v naprosté pustině, kde nebude program narušen nečekanými a limitujícími svody. Smířeni se stavem a povzbuzeni vyhlídkou na nové setkání, jsme se začali připravovat k odjezdu. Sbaleno bylo nečekaně rychle, protože jsme vlastně ani nestačili vybalit, zavazadla naložena a poslední společné foto před vinařstvím nezbytné ke zdokumentování další akce týmu, za nevšedního zájmu kolemjdoucích místních občanů, provedeno. Rozloučili jsme se s Čejkovicemi a nabrali směr Velké Bílovice k poslednímu bodu víkendu, společnému slavnostnímu obědu. Úžasné husí, hovězí i kuřecí speciality a pivo rozmanitých pivovarů a objemů v restauraci Na Pekárně, se staly příjemnou tečkou za dvěma právě končícími dny. Rozloučení a rozjezd směr domovy se konal, ostatně jako vždy, s příjemným pocitem, stejně jako s trochou nostalgie, ale hlavně s vědomím, že akce byla byť krátká a zdařilá, a opět naši skvělou partu zavedla do nových a pro mnohé z nás dosud nepoznaných míst, na která budeme vzpomínat….

Vážení přátelé dobré cyklistiky, s velkou radostí Vám oznamuji, že v sekci Fotogalerie jsou nové fotografie a video z našeho púsobení na ČT Author Cupu 2014, které jsme absolvovali 10. - 12. 10 . 2014.

Vážení přátelé dobré cyklistiky, s velkou radostí Vám oznamuji, že v sekci Fotogalerie jsou konečně nové fotografie a video z našeho púsobení na Valtickém "Cyklobraní" 2014, které jsme absolvovali 12. - 14. 9 . 2014.