Janík na kole v Brdech 1

    V rámci své dovolené v Holoubkově (Rokycansko) jsem si dal za cíl projet se konečně na kole po Brdských kopcích, pod jejichž úpatími jsem se narodil, někdy v době vzniku antracitu.

    Moje první vyjížďka bohužel skončila neslavně. Z Holoubkova jsem vyrazil po Betonce (Tankovka) přes hřeben Trhoně na Strašice a pak do obce Teně. Zde mě bohužel chytl deštíček středního rázu a tak jsem čekal, než to přejde na návsi pod ohnutou lípou v domnění, že bude brzy tohoto deště konec.  To se však nestalo a déšť ještě zesílil na liják, takže jsem ohnutý, pod ohnutým stromem, strávil skoro 2 hodiny. Po dešti jsem vyhodnotil situaci tak, že jsem se vrátil zpátky do Holoubkova na chatu (já vlhký, terén nasáklý a obloha plná dalšího deštíku).

    Další vyjížďku jsem naplánoval hlavně podle počasí a směřoval jsem jí k Padrťským rybníkům. Opět jsem vyrazil po Betonce  (Tankovka) směrem na Strašice, kde jsem nakoukl do Muzea dopravy a přes „buzerák“ bývalých kasáren, nyní kolem sluneční elektrárny, jsem vyrazil směr legendární lovecký zámeček Tři Trubky, soutok Třítrubeckého potoka s Padrťským. 

    Kolem Padrťského potoka je opravdu se na co koukat a obdivovat. V době mé zdejší přítomnosti houby všeobecně nerostly, takže nechápu, jak jsem tady mohl potkal skupinu 4 houbařů s plnými koši a taškami pravých hřibů.

    Odtud jsem mířil po Josefce stále mírným stoupáním proti proudu Padrťského potoka až k cestě vedoucí ze Strašic přes Bahna, zde pak do leva směrem k Padrťským rybníkům. Za chvíli se přede mnou otevřela Padrťská dopadová plocha a dvojce rybníků, které leží v široké kotlině, nazývané též Padrťské údolí (dlouhé přes 10 km), v níž leží Hořejší padrťský rybník a menší Dolejší padrťský rybník. Nacházejí se v srdci Brdské vrchoviny, v tzv. Středních Brdech v průměrné nadmořské výšce 640m. Rybníky byly založeny v 16. století jako vodní rezervoár pro plavení dřeva pro hutě, rozložené na Padrťském potoce. Pod nimi stála ves Padrť, která byla vysídlena a následně zničena v 50. letech 20. století při rozšíření Vojenského újezdu Brdy. Ve své době byly vyhlášeným rekreačním místem. Nejnověji je oblast Padrtě navržena do soustavy Natura 2000 jako přírodní rezervace o rozloze přes 900 ha.

    Vzhledem k tomu, že jsem jel v sobotu, počítal jsem, že v prostoru nebudu asi sám, ale realita mě trochu šokovala, když jsem u Dolejšího rybníka zastavil na hrázi a kolem mě během 10 minut projelo minimálně 30 cyklistů od Hořejšího rybníka ve směru na Palcíř. Provedl jsem tedy lehké přeplánování trasy a vyrazil jsem přes hráz Dolejšího rybníka směrem na Prahu, tedy kopec Praha. Cesta vede starou alejí na Přední Záběhlá, pak kolem 2 dubů směrem Na Rovinkách. 

    Tento úsek cesty, včetně cesty na vrchol Praha, byl na stoupání nejnáročnější (kromě Betonky), a to se také odrazilo i na cyklistech, které jsem zde potkal jenom 3, což je oproti Dolejšímu Padrťáku podstatný rozdíl. Samotný vrchol je bohužel zalesněný, takže výhledy z něho v podstatě žádné. Z historie nedávné víme, že za druhé světové války byla na vrcholu Praha postavena vojenská radarová ústředna, určená pro navádění německých nočních stíhačů. Bylo zde také odposlouchávací zařízení. V období socialismu zde byl také vojenský radiolokátor, který byl umístěn na vyšší věži ocelové konstrukce. V roce 2000 byla na vrcholu postavena nová, 60 m vysoká železobetonová věž, na které je umístěn meteorologický radar, televizní vysílač, převáděč a další zařízení. Pěkný výhled by byl jistě z tohoto vysílače, tam se však zpravidla nedostanete. Mě to ovšem nevadilo, protože mě těšil výjezd na jednu ze slavných Brdských osmistovek. 

    Po krátké pauze jsem vyrazil směrem na Malý Tok a Dřevěnkou do Nepomuku. Zde jsem samozřejmě nemohl vynechat světoznámou Michelinskou restauraci (bifé) „Nepál“. Osvěžen Svijanským mázem jsem vyrazil kolem Červeného vrchu k Hořejšímu Padrťskému rybníku. Oba rybníky jsou opravdovým skvostem zdejších lesů a kopců a doufejme, že to ještě dlouho vydrží i přes ohlášené zrušení vojenského prostoru.

    Do Strašic jsem se vracel přes Padrť, tedy Dolejší rybník a cestou přes Bahna. Ze Strašic pak směrem na Dobřív kolem Bébrovny a hořejší cestou jsem vyjel nad Dobřívem na silnici ve směru na Hůrky a Holoubkov.

    Celkově jsem urazil asi 62 km s převýšením přes 1000m s maximální rychlostí 63km (na půl plynu) a max. tepovkou 136/min (to abych ještě něco viděl). Vzhledem k perfektnímu počasí v perfektním prostředí to byl perfektní den na kole. 

Janík.