Janík na kole v Brdech 2

    První vyjížďka mě namlsala jak to krásně jelo, včetně Brdské osmistovky Praha, a tak jsem na další vyjížďku naplánoval jízdu na další osmistovku, ba je potřeba říci tu největší osmistovku ze všech, tedy Tok (865m n.m.). Legendární to „hora“ všech osmistovek v Brdech. 

    Opět jsem vyrazil po Betonce (Tankovce) vedoucí přes přírodní park Trhoň, směrem na Strašice, kde jsem opět projel přes bývalá kasárna, a vyrazil jsem směr lovecký zámeček Tři Trubky, soutok Třítrubeckého potoka s Padrťským. Prostředí kolem Padrťského potoka Vás asi nikdy nezklame a je stále co obdivovat, i když tentokrát zde bylo nesmírně husto houbaři místo cyklistů. 

    Odtud jsem jel přímo do středu Brdských hor, tedy na jejich nejvyšší horu Tok (865m n.m.). Od loveckého zámečku Tři Trubky jsem vyrazil cestou vlevo a asi po 500m přijedete k další odbočce vlevo, která je pod Chocholatou skálou. Odtud původně začínala cesta zvaná Alliance. Tato cesta vede na sedlo Dlouhý kámen, mezi Tok a další osmistovku Jordán (826m n.m.). Je asi 8 kilometrů dlouhá a původně jí prý nechal vybudovat Jeroným Colloredo – Mansfeld, aby propojil stávající panství Dobříš s nově nabytým velkostatkem Zbiroh. Úkolem této cesty bylo spojit obě území nyní vlastněná Mansfeldy, dostala jméno Alliance, což ve francouštině znamená spolčení, jednotu. 

Na této odbočce jsem ale narazil na závoru. A světe div se, ona se najednou přede mnou zvedla. Nevím proč, nevím nač, ale zdálo se to divné. Hledal jsem tedy nějaké pohybové čidlo, ale nic jsem nenašel. Asi po 1 min. zase padla dolů. Takže asi nějaká závada nebo něco ve smyslu „tak si trhni“. I přes staženou závoru a zákaz vjezdu jsem se vydal dále, asi po 200m jsem narazil na zajímavou stavbu věže vodojemu U Rybiček, do kterého je jímána voda z okolních vrtů podél Třítrubeckého potoka a ta pak slouží jako zdroj pitné vody pro obce na toku Padrťského potoka, Strašice, Dobřív, Hrádek a převážně pak pro město Rokycany. 

    Za vodojemem jsem pokračoval ještě tak 0,5km, ale pak jsem narazil na zánovní pevnou bránu s vysokým plotem včetně všemožných zabezpečovacích zařízení, 360st. HD kamery, zvukové tlampače a všemožné výstražné cedule. Docela jsem se zalekl, zda nejsem u vstupu do „pekla“, takže jsem se dlouho nezdržoval a mazal jsem zpět na začátek Alliance, tedy na rozcestí, kde jsem prostudoval další cestu podle dobré mapy Brd 1:25000, kterou na cesty do Brd doporučuji.

    Z rozcestí jsem se vydal směrem k bývalé hájovně Tři trubky a odtud vlevo na Klášterku, která po objetí hlídaného prostoru se opět napojí na Allianční. Až na malý kousek vede cesta neustále do kopce a díky mé pomalé jízdě se mi zdála až nekonečná. Počítejte s tím, že zde cyklistů mnoho nepotkáte (já jsem nepotkal žádného) a zároveň počítejte i s tím, že zde není žádný signál na mobil. Cestování touto oblastí je prostě jen na vás. 

    Po několika kilometrech stoupání ve vedru jsem dorazil vyčerpán na křižovatku bez ukazatelů a první co mě napadlo, že jsem někde v „prdeli“. Po chvilce vydýchání jsem vytáhl mapu, a světe div se, tato oblast je na mapě opravdu nazvána „V Prdeli“???!!! 

    Podle mapy jsem zjistil, že už to mám kousek, takže jsem vyrazil na Sedlo Dlouhý kámen, které je ve výšce 825m n.m.  a odtud Dřevěnkou kolem chaty Carvánky (ve své době nejvýše položené obydlí uvnitř České kotliny) jsem dojel až na údajný vrchol Toku.

    Samotný vrchol Toku je spíše náhorní plošina a vrchol je zde u cesty udělán z mohyly kamenů a v ní už v podstatě zbytky totemu. Údajnou vrcholovou knihu jsem bohužel nenašel, pravděpodobně je opět v rukou „místního sběratele“, který si z nich dělá sbírku.

    Odtud jsem vyrazil zpět směrem na Sedlo Dlouhý kámen, ale cestou přes dopadovku, tedy pokud to šlo. Brzy jsem narazil, protože její vrchní část byla zcela pod vodou a podle pozdějšího zjištění je to skoro pořád. Dá se obejít dobře po pravé straně. Jinak vrcholová plošina je pokryta zejména vřesovišti s borůvkou a brusinkou. Nalezneme tu například rosnatku, vzácnou masožravou rostlinu, vytvářejí se zde rašelinná oka a nalezneme zde památky z doby ledové – kamenné polygony a mrazové trhliny – jevy, které se v České republice vyskytují ještě v Krkonoších a Jeseníkách.

    Ze sedla jsem pak lehce sjel lesní cestou na dopadovou plochu Jordán s pevností Houpák (794m n.m.) a hned první pohledy mě přesvědčily, že odtud jsou opravdu jedny z nejhezčích výhledů v Brdech. Je to i místo se zajímavou vojenskou historií a testovaly se zde prvky československého opevnění.  Byl zde vybudován (dokončen v r. 1936) pěchotní srub CE, v němž bylo intenzivně testováno vybavení a výzbroj pro československé opevnění a který byl také sám podroben ostřelovacím zkouškám. 

    Právě tady na Jordánské ploše (a na Toku) se vyskytují velmi zajímavá (a vzácná) společenstva rostlin a geomorfologické útvary, které jsou v této zeměpisné šířce a nadmořské výšce v Evropě zcela unikátní. Zdejší ekosystém odpovídá tomu, s čím se jinak lze setkat v oblastech blízkých polárnímu kruhu nebo v nepoměrně vyšších pohořích.

    K zajímavostem patří i zdejší natáčení Svěrákovy Obecné školy a večerníčky o medvíďatech pana Chaloupky. V tomto prostoru došlo i k řadě leteckých nehod. Ty starší jsou doposud zahaleny tajemstvím (Zřícení bojového vrtulníku Mi-24 a bitevníku L-159 Alca). 

    Z Houpáku jsem jel již jenom z kopce, směrem na letiště pod Hejlákem. Velká betonová plocha v lese vás docela překvapí, protože s něčím takovým v hustém lese a v kopcích moc nepočítáte. Existuje řada (neověřených) vyprávění o tom, že z něho údajně odlétla do londýnského exilu Benešova vláda.

    Pak už následoval sjezd do Zaječova a odtud do Tění. Cestou jsem se zastavil ještě na místních rybnících Heřman a Nový rybník. 

    V Těních jsem se zastavil v místní hospůdce na jedno orosené, které po náročné cestě obzvláště dobře chutnalo. Z Tění jsem vyrazil na Holoubkov lesem kolem kopců Ostrý vrch a Osičiny, kde jsem se napojil na naši známou Tankovku. Po 30 min. jízdy jsem byl v Holoubkově, kde jsem byl vřele přivítán rodinou a příbuzenstvem s povzbuzením, že jsem dorazil akorát, protože mají hlad, tak abych začal grilovat. Proč ne, že.

    Celkově jsem urazil asi 51 km s převýšením přes 890m s maximální rychlostí 63,9km (na půl plynu z Houpáku) a max. tepovkou 131/min (trochu jsem se šetřil). Vzhledem k perfektnímu počasí v perfektním prostředí to byl další perfektní den na kole.