Den druhý - pátek 13.6. 2014
Mnozí lidé považují toto datum za magické a nešťastné. My patříme k té druhé, pozitivněji založené části lidstva. Lépe řečeno - patřili jsme. Trasa měla být kratší, méně náročnější, nic nebránilo dopolednímu startu. Defekt z předešlého dne byl opraven, nálada opět stoupla na úroveň nadšení, kola i těla cyklistů byla připravena na další prožitky.
Hned v úvodním stoupání jsme narazili na skupinu seniorů na kolech, kteří nás považovali při našem věkovém průměru 51.33333 roku za cyklokroužek, což patřičně okomentovali, a čímž nás donutili skutečně k výkonům hodným frekventantům pionýrského oddílu „Bohatýr“. Po několika kilometrech nám však trochu došel nejen bohatýrský dech, ale i humor. Stav bicyklů prověřený lesními cestami ukázal další slabiny v našem technickém vybavení. Romíkova přehazovačka skutečně přehazovala, ale tak nějak podle vlastního uvážení nikoliv podle požadavků majitelky a potřeb terénu a Janíkovy brzdné destičky opravdu brzdily, bohužel hlavně do kopce nikoliv s kopce, což jej poněkud limitovalo v podávání rekordních výkonů.
Po delší pauze a marné snaze dát technický stav do pořádku, byl vyřčen jasný ortel: Situace je neudržitelná, musí se najít servis a obchod s náhradními komponenty. Znělo to logicky a jednoduše, ovšem uprostřed lesů a mimo civilizaci, kde jediným výkřikem technické revoluce byli dřevěné směrovky na stromech, poněkud troufale. Jak jsme zjistili, na naší trase žádný servis nebyl, proto jsme operativně přidali na radu domorodců do našeho plánu pár kilometrů navíc, směr Nižbor a Hýskov. Druhé jmenované místo bylo naší záchranou. Servis pana Baleka , respektive majitel samotný, nám dokázal, že jsou na světě lidé, kteří počítají s naivky na cestách a kteří jsou ochotní a milí. Veškeré závady během veselé hodinky, kterou my zatím strávili v nedaleké hospůdce, opravil.
Nic nebránilo pokračování v jízdě. Aby to nebylo tak jednoduché, zatímco my ostatní vychutnávali místní, dle prodavačky zaručeně nejlepší zmrzlinu, Pájík byl vyslán do místní pobočky Jednoty pro kilo hladké mouky. Jeho kuchařské umění bylo totiž natolik překvapivé a sympatické, že jsme měli k večeři za odměnu slíbené z jeho rukou respektive, z jeho pánve palačinky. Hodnotili jsme velmi kladně Pájíkův smysl pro kolektiv a obětavost při logistickém zabezpečení týmu. Zatímco ostatní se snažili odhodit veškerou zátěž, včetně prázdných mikrotenových sáčků, aby se kopce bez zátěže zdolávaly jednodušeji, Pájík poněkud netradičně s kilogramem hladké výběrové dvounulky na zádech šlapal vstříc kuchyni a smažení palačinek bez tuku.