Den druhý – pátek 22.8.2014 - Pardubická

    Trasa kolem Pardubic byla plánovaná jako časovka! Původně jsme nevnímali správný rozměr tohoto termínu, ale celý den opravdu proběhl v duchu zrychleného tempa, které nám celý připravený program i krevní tlak posunul na vyšší úroveň, rovnající se rekreačního dostihu. Ranní brzké vstávání podle předem naprosto přesně načasovaného plánu bylo tak rychlé, že dokonce předběhlo původní scénář a ke snídani v 8.00 hod jsme byli víceméně překvapivě připraveni o deset minut dříve, což je situace při těchto akcích naprosto nevídaná a která i nás samotné trochu vyděsila. 

    Start poté sice trochu zaostal, nicméně tempo celého dne by nám mohli závidět i špičkoví japonští vývojoví pracovníci v nadnárodních společnostech. Součástí etapy byl i průjezd pod Kunětickou Horou a návštěva písnin. Tato část trasy byla menším zpestřením nejen pro svou zajímavost a přívětivost přírody jako takové, ale i druhem vyžití pro místní obyvatelstvo, která tato oblast u rybníků nabízela. Pohled na vodní hladinu v dopadajících paprscích slunce vystřídal zcela nečekaný pohled na nahá těla stárnoucích naturistů v trávě kolem stezky, který se stal trochu odvážným, nicméně naprosto demotivujícím počinem a donutil nás k zařazení vyššího rychlostního stupně na přehazovačkách. Zřejmě jediný, kdo si tato místa a nevšední kulturní nabídku užíval, byl postarší obtloustlý playboy, který se s igelitkou značky LIDL v jedné a lahví piva Pernštejn v druhé ruce potuloval kolem pláže ve snaze navodit falešný dojem, že sbírá hřiby a takto nenápadně rekognoskoval terén a hodnotil parametry ležících „Voříšků“ (Voříšek je v překladu homosexuál - viz Janíkův naučný slovník - pozn. autora).  

    Bufet U žabáka byl inspirující (i přes nedaleko se opalující se párek pupkatých Elvisů) a originální model formule 1 z hrubě tesaného kmene stromu s volantem dávno již doslouživšího automobilu Wartburg připravený pro zábavu dětských návštěvníků zaujal naše „chlapce“, kteří popustili uzdu sobě vlastní a nevyčerpatelné fantazie a Pájík se díky tomu vrátil do dětských let a na fiktivní okruh velké ceny Žabákov a s „burácejícím motorem“ vyhrál svůj premiérový závod v kokpitu. 

    Rychlé občerstvení a neotřelý a progresivní letní program nás motivoval posedět a ponechat menší obolus majiteli stánku za jeho sympatickou cestu novodobého a vzhledem ke stávající klientele velmi netradičního podnikání. Následoval ještě rychlejší návrat domů, který byl podmíněn pokračujícím programem dne a menším časovým zpožděním způsobeným touto neplánovanou zastávkou. Večerní plánovaná návštěva pardubického zámku, kde se konal Festival vín, způsobila, že naše tempo zpáteční cesty mohlo konkurovat finiši závodu v cykloseriálu Kolo pro život. Při počtu jedné koupelny a jednoho WC u hostitelů a šesti osob s potřebou obě tyto místnosti detailně využít se zpočátku zdálo, že nelze stihnout v limitu jedné hodiny kompletní očistu všech účastníků a co víc, proměnit bajkery a bajkerky zbrocené potem a prachem z celodenního putování, v civilizované a tak trochu i okouzlující pány a učesané dámy s perfektním make-upem. Tempo celého dne se promítlo i do této činnosti, ovšem za cenu vyvinutí rychlosti japonského rychlovlaku Shinkansen ve všech činnostech a několika nápaditých zlepšováků, hodných ocenění Česká hlava 2014 pro urychlení příprav. A tak chvílemi beroucí dech Romíkovo naprosto revoluční a neotřelé mytí vlasů v kuchyňském dřezu, líčení se a úpravy vlasů před jakoukoliv skleněnou plochou a téměř na sekundy naplánovaný zasedací pořádek na WC, se staly dalším posunem v možnostech lidstva. 

    Závěrečný etapový úprk sídlištěm na zastávku MHD, stejně jako krátká jízda autobusem bez platného lístku většiny z nás, zato s dechovou nedostatečností nás všech, přispěly k dodržení časového limitu a my se ocitli na nádvoří pardubického zámku, i když poněkud zchvácení, zpocení, bez účesu a s rozmazaným make-upem. Na chvíli jsme znejistěli, když jsme spatřili na větvích stromu nedaleko zámku sedět párek pávů, jelikož jsme je považovali za Fatu Morgánu z poklesu krevního cukru po vyčerpávajícím dni. Místní nás naštěstí ujistili, že tito ptáci skutečně ve větvích sedí a my si mohli oddechnout. Hlavní a důležitá byla však skutečnost, byli jsme tam. Na Festivalu vín…

    Myšlenka odvážná a poněkud paradoxní, ale jinak zcela reálná, Moraváci přijeli do Pardubic koštovat moravská vína. Příjemné prostředí zámku, chutná vína, hudba v lidovém tónu, dostatečný počet žetonů k ochutnávce a atmosféra typická pro akce tohoto druhu, na jejímž začátku jsou všichni hosté naprostými laiky a po degustaci několika desítek vzorků jsou vyhlášenými somneliéry, byly stejně jako noční procházka historickým náměstím pohodovým zakončením dne ve znamení Pardubic. Poklidný návrat nočním městem se nekonal, neboť blesky a hromy, jejichž frekvence se stupňovala a náš plán zvolnit konečně tempo dne opět posunul do jiné polohy a s prvními kapkami deště se změnil opět v přespolní běh k domovu, za lehkého deštíku, pomalu sílícího a za zřetelných a velmi jasných připomínek Janíka k naší nerozumnosti chodit (lépe řečeno běhat) v dešti. Liják, který nás donutil najít azyl pár minut od domova pod přístřeším bufetu čtvrté nebo snad i páté cenové skupiny se naštěstí umoudřil a dal nám šanci dokončit cestu ne zcela promočeným. Časovka celého dne byla u konce, den končil a my se připravovali a ladili program na další den….