Degustace vína v Mikulčicích u pana Dvořáčka
Jelikož cyklistická sezóna 2017 pomalu startuje a tréninkový plán na všechny připravované sportovní akce je pouze čistá teorie, rozhodli jsme se po jizerském lyžařském víkendu jako druhou společenskou akci provést v duchu odpočinkového a poznávacího večera ve sklípku pana Dvořáčka v Mikulčicích. Vše bylo Pájíkem řádně zabezpečeno, vinař vyhlásil pohotovost, vymetl sklepy, členové týmu se lehce psychicky i fyzicky připravili a zvědaví na kvalitu vzorků degustačních a vlastní výdrž vyrazili třetí březnový víkend směr Mikulčice vstříc novým zkušenostem a poznáním tajů vína moravského.
Setkání ve Velkých Bílovicích a kávička na uvítanou v půvabné restauraci Na pekárně byla prvním bodem a celkově oficiálním zahájením akce Mikulčické víno tour . Po ubytování v Penzionu U kostela se skupinka dychtivých vínoznalců s.r.o. vydala směr vinný sklípek Dvořáček. Apel Pájíka na osobní zodpovědnost všech účastníků zájezdu a důrazný pokyn, aby se všichni snažili zapamatovat si cestu zpět do penzionu, protože on ji zná jen jedním směrem a sám si není jistý vlastními orientačními schopnostmi po absolvování celé degustace natož tak cizími. Zejména fakt, že všichni ostatní zde byli poprvé, poněkud nastalé riziko zvyšoval. Naštěstí vzhledem k poněkud morbidní skutečnosti s lehkým nádechem černého humoru, že penzion byl umístěn u kostela a vinařství hned vedle zdi malebného místního hřbitova, bylo riziko bloudění nočními Mikulčicemi eliminováno, neboť nenajít tyto budovy by byla známka skutečně velmi upadlé morálky a totální dezorientace všech. Sázka, vyvolaná pohledem na cestu zdobenou výkaly domácích mazlíčku mikulčických, kdo si přinese z vinařství nejen umocněný zážitek z vín, ale také talisman v podobě nevábného a trvalého odéru bot, byla poněkud nemístným, avšak zcela právem zařazeným příspěvkem do diskuse. Ve vinařství nás na prahu přivítal sám pan majitel a ujal se celé akce, těžké jak z pohledu majitelova, tak ještě více samotných nadšených degustérů, což se samozřejmě projevilo s přibývajícím časem a množstvím ochutnaných vzorků.
Připravená vína byla příjemná, sortiment skutečně široký a připravené občerstvení chutné, včetně škvarkové pomazánky, na kterou se všichni, zejména majitelé vysoké hladiny cholesterolu nezvykle nezodpovědně vrhli bez uzardění a výčitek, probíhal večer příjemně a vesele. Dokonce i jedinci, kteří nejsou ve světě vín úplnými profesionály, se s předeslaným úkolem srdnatě poprali a s grácií zvládli nemalé množství vzorků vychutnat a ohodnotit.
Počet degustovaných vzorků se nakonec zcela nečekaně zastavil na počtu 28, což bylo číslo, které malinko všechny, zejména při platbě, šokovalo a znělo poněkud nereálně. Prohlídkou sklípku a jeho zázemí, jakož i odborný výklad k vínu Kosher, byl závěrečnou částí pokročilého večera a pokynem k pomalému přesunu do penzionu. I přes avizované počáteční obavy, že cesta zpět nebude jednoduchá a změní se v rozpustilou noční hru „Kudy domů“, byla nekomplikovaná a zdárné nalezení penzionu bylo úlevou pro vínem rozjařené a noční hodinou unavené návštěvníky. Jediným, ale za to nečekaně velmi vzrušujícím momentem byl objev živého ježka choulícího se při chodníku a projev nemalé radosti s prvky upřímného kamarádství, kterou Pájík při pohledu na pichlavého tvora na večerní potulce, vyjádřil radostným výkřikem „Ahoj ježku, ty vole“…. ! Jestli mu vyděšený tvor porozuměl a pochopil, že páníček je rád, že ho vidí, to už není známo, protože se celá posádka za hurónského řevu odebrala směr ubytování a zanechala ježka jeho rozjímání …
Závěr večera proběhl na pokoji penzionu, v duchu debat moudrých i nemoudrých, jak už pokročilá doba přináší.
Druhý den ráno, za děsivě hlasitého a opakovaného vyzvánění kostelního zvonu, zvoucího duše křesťanské k nedělní pobožnosti a snětí hříchů, byli znaveni účastníci degustace vyzváni k útoku na snídani, kde se projevil aktuální stav zažívacího ústrojí prošlého menším metabolickým rozvratem. Nápad, jít na procházku, byl na první pohled celkem zajímavý a byl přijatý všemi bez jakýchkoliv připomínek, nicméně venkovní teplota evokující opět se vracející zimu a vítr, po probdělé noci připomínající spíše orkán, udělali z procházky po mikulčickém hradišti vysokorychlostní hru na schovávanou před větrem a zimou nebo spíš soukromý závod “Jen rychle, ať už jsme odtud“.
Oběd v příjemné atmosféře ve Velkých Bílovicích a srdečné rozloučení na parkovišti s následným rozjezdem k domovům byl závěrečným bodem programu akce Vinařství Dvořáček.
Nutno na závěr podotknout, že pokud forma cyklistická bude stejná jako degustační, stane se nadcházející sezóna tou nejvydařenější ze všech za posledních několik let neřkuli vůbec.
Tak hlavně to zdraví kamarádi, když se na něj tak kvalitně a důsledně na zdraví popilo!