Den první - čtvrtek 12.6. 2014
12.06.2014 00:00
Trasa byla stanovena a my se po společné a vydatné snídani, připravenou Pájíkem na téma ala „speciál vaječina“, vydali na cestu dle předem připravené mapky.První kopec na Velkou Bukovou již naznačil, že nepůjde o trasu jednoduchou. Zatímco pod kopcem jsme hýřili humorem a vtipy, v polovině kopce jsme více nebo méně pociťovali nedostatek kyslíku a tréninku v zimním období. Svačina skýtající zbytky snídaně a výhled z rozhledny vybudované z peněz EU byly sice dílčí odměnou za prvním větším stoupáním a příslibem dalších zážitků, avšak celá trasa byla proti našemu naivnímu očekávání poseta řadou stoupání a klesání, které braly dech nejen obrazně.
Po výšlapu na hráz přehrady Klíčava jsme někteří v skrytu duše doufali, že tento bod je bodem nejvyšším tohoto dne a dále už budou jen samé sjezdy. V našem mylném přesvědčení nás utvrdil sjezd do Křivoklátu a návštěva místní restaurace v Křivoklátě, kde jsme si vysloužili krátký odpočinek v příjemné restaurační zahrádce u sklenic 12 stupňového Malvazu. Byla to odměna přímo osvěžující, jen sympatická servírka z nás byla poněkud konsternovaná, což dala najevo větou: „Jé, vy jste pěkní, vy máte ale hezké oblečky!“ Tím měla na mysli naše klubové dresy Fajn Bajk, na které jsme patřičně hrdí, a které rozhodně nepovažujeme za oblečky! Nicméně jsme jí její pochybení způsobené její neznalostí věci a únavou z obsluhování žíznivých a hladových turistů odpustili, protože Malvaz byl skutečně výborný. Neplánovaným bodem zpáteční trasy bylo objevení BMX dráhy v Nižboru, která mužskou část týmu nadchla a vyprovokovala ke zkušebním jízdám. Chlapci si to užili, jen místní asi šestiletý biker a jeho tříletá čubička Maty trochu znervózněli, když pozorovali tři dávno odrostlé junáky, kteří se snaží zdecimovat si všechny klouby v těle a kteří mu svým způsobem překážejí na jeho tréninkové dráze. Nadšení našich dospělých chlapců bylo však tak nefalšované a motivující, že následně malý biker i jeho čubička začali závodit a bylo těžké odhadnout, kdo se stal nakonec vítězem celého klání, zda ctižádostivý předškolák, houževnatá fenka nebo naši týmoví i životní partneři. (viz video)
Po této malé vsuvce ukončené dechovou nedostatečností aktérů jsme zamířili k domovu. S fantazií nám vlastní byl zvolen poslední úsek trasy: po Eremitově naučné stezce. Detailní dostupné informace o této lokalitě praví: „Naučná stezka je vzhledem ke svému charakteru určena výhradně pro pěší. Za vlhkého počasí nebo sněhu může být pohyb po ní velmi nebezpečný. Některé vysloveně neschůdné úseky jsou přemostěny dřevěnými můstky. Až na počáteční krátký výstup vede stezka prakticky po rovině.
Jak se zanedlouho ukázalo, tato informace měla velmi reálný základ. Po pár metrech zdolávaného úseku jsme pochopili, že slova naučná stezka mají jasný význam. Skutečně nás mnohému naučila. Překonání brodu a houštiny kopřiv sahajících do výše očí jsme se ocitli na stezce spíše pro laně než cyklisty. Cestička vedoucí po úbočí nad Berounkou byla poněkud užší než obvyklá stezka pro cyklisty a tak pokyny Pájíka, typu: „Tlačte se směrem ke svahu, ať se nezřítíte dolů“, se stávaly spíše noční můrou než povzbuzením, byť dobře míněným. Riziko zřícení se z poměrně prudkého kopce a následné se utopení v Berounce i s kolem nás popohánělo k vyššímu tempu pochodu. Když už se zdálo, že všechny útrapy cesty jsou u konce a my se pomalu blížíme příjemně unaveni k poslednímu úseky Eremitovy stezky, ozvala se rána podobající se výstřelu z revolveru zn. Smith&Wesson, nevěstící nic dobrého a Božíkova duše zadního kola splaskla na minimum. Kritický okamžik probudil ducha kolektivu. Týmově jsme se shlukli kolem Božíka, který nad svým bicyklem hýřil výrazy nehodnými akademického pracovníka a svými dobře míněnými radami, někdy zcela mimo realitu, jsme zvyšovali ještě víc napětí, které zavládlo nad hlavami členů týmu. Zjištění, že všichni pánové mají náhradní duše, lepení a pumpičky nás uklidnilo, ovšem jen do doby, kdy vyšlo najevo, že ani jedna duše není použitelná, tedy alespoň pro naše kola, že všechny pumpičky vypadají na první pohled dobře, ale opravdu jen na pohled a jinak jsou nefunkční (Janík si v ní dokonce uschoval bláto z loňských Valtic), a že lepení za rok totálně vyschlo, tudíž nelepí. Tady nastal okamžik pravdy a všichni si uvědomili, že technická příprava víkendu byla hluboce podceněna a logisticky totálně nezajištěna. Naštěstí do cíle chyběly 2 nebo 3 kilometry, došlo tedy na vedení, respektive poponášení porouchaného bicyklu a šťastnému dokončení denní trasy stylem „indiánského běhu“!
Byli jsme u cíle, přežili první den a na oslavu a zdar akce jsme ještě na zápraží naší chalupy k nelíčenému údivu postarší sousedky sedící na zahradě svého příbytku vypili vítězného panáka lahodného koňaku. Těch bylo na rozdíl od náhradních duší po zbytek večera dostatek a druhý den byl dokonán večerními intelektuálními hrami a detailním rozborem prožitého.
Route 2 653 451 - powered by www.bikemap.net